Toppidrettsveka a Alliansloppet PDF Tisk Email
Napsal Aleš   
Pondělí, 01 Září 2014 00:00
Toppidrettsveka 2014 - Kristiansund, Aure, Orkdal, Trondheim, Norsko.
Alliansloppet 2014 - Trollhättan, Švédsko.

Plzeňský kraj

Účast na závodech byla uskutečněna za finanční podpory Plzeňského kraje.


Dva týdny v srpnu jsem si zpříjemnil závoděním ve Skandinávii. Ještě před prvními závody jsme se Šárkou, Ondrou Horynou a Kubou Gräfem navštívili Dušana Kožíška v Oslu na Holmenkollenu a projeli fjordy v okolí Sogne a Strynu. Byla to taková čtyřdenní aktivní dovolená před nabitým programem Toppidrettsveky, týdne vrcholového sportu.

Stejně jako v předchozích letech se všechny závody bodovaly a body se přepočetly na čas do závěrečné stíhačky. Body bylo možné nasbírat v Kristiansundu na 15 km volně s hromadným startem, na výběhu na Fonnu, na sprintu klasicky v Aure a na duatlonu v Orkdalu. Závěrečná stíhačka na 15 km klasicky se pak konala přímo v centru Trondheimu. Oproti minulým letům byla o něco menší mezinárodní konkurence, což ovšem na kvalitě a velikosti závodů nijak neubralo, stejně šlo všechno živě do televize a snímal nás u toho dokonce vrtulník.

Večer před závodem jsme přijeli na ubytování v industriální zóně Tjeldbergodden pozdě a tak jsme jen vybalili věci a šli spát. První den, ve středu, se závodilo až odpoledne, takže dopoledne jsme měli čas na zapracování a po obědě jsme přejeli do Kristiansudu. Nedlouho před startem žen sprchlo a tak pořadatelé o půl hodiny posunuli start. Silnice, severská silnice plná kamínků, ale stejně nestihla uschnout a tak kolečkové lyže smekaly skoro jako na ledu. Vzhledem k tomu, že jsme na závodě neměli prakticky žádné servisní zázemí, museli jsme dávat větší pozor na hole. I díky tomu jsem se ze startu poměrně dost propadl. V prvním kole se stal jeden kruháč ve sjezdu osudný Kubovi a trošku se při pádu sedřel. Postupně jsem se zase posunoval dopředu, i když většinou jsem jen předjel odpadnuvší protivníky :) Celou trať jsem čekal na nějaký mohutný nástup, ale nic se nedělo. Zřejmě na mokru neuměl pořádně zabrat vůbec nikdo. V posledním kole jsem se ještě trochu prokousal dopředu a v hromadném spurtu jsem skončil na desátém místě, dvě vteřiny za vítězným Øysteinem Pettersenem. Ve stejném balíku kousek za mnou dojel na patnáctém místě Dušan Kožíšek a oba jsme si vymazali Pettera Northuga, který v posledním kopci rezignovaně mával holí :) Cestou zpátky jsme se jen tak tak vešli na trajekt, na další bychom čekali přes hodinu a půl..

Druhý den nás čekaly hned dva závody: výběh na Fonnu a sprint klasicky v centru Aure. S výběhem jsme tak nějak nepočítali, pořadatelé ho do programu zařadili zřejmě až na poslední chvíli, ale přesto jsme se ho všichni zúčastnili. První polovina vedla po zpevněné cestě, kde se mi běželo vcelku dobře. Druhá, krutější polovina skákala po kamenech strmě vzhůru. Bez studu přiznám, že si mě dámy Therese Johaug a Heidi Weng na tomhle výběhu namazaly na chleba :) My jsme si zase všichni čtyři (Ondra, Kuba, já a Dušan) povodili Pettera, ovšem těžko říct, jak vážně bral tento závod.. Ale jen málokdo vynechal tento závod úplně.
Po více jak půlhodinové dřině nahoru jsme sklusli dolů, lehce jsme poobědvali, přebalili a vyrazili na sprint. Přes zaváhání v zatáčkách se mi podařilo, jako jedinému z našich, postoupit do čtvrtfinále. Tam však moje účinkování skončilo, protože tři z pěti borců byli nad moje síly. V obou závodech jsem obsadil dvacáté místo, ale ve sprintu jsem se, díky diskvalifikaci, posunul ještě o jedno místo dopředu.

V pátek se závodilo opět odpoledne, dopoledne jsem odvezl Šárku na letiště a dál jsme pokračovali pánskou jízdou :) Vůbec poprvé v životě jsem absolvoval duatlon na kolečkových lyžích. O mládežnickém centru v Orkdalu a o tom, že se pořadatelé nebojí pustit na kolečkovou dráhu padesát šedesát závodníků najednou, jsem už psal loni. Závod se pro mě vyvíjel podobně jako v Kristiansundu - od začátku jsem se chvíli propadal a pak začal (skoro všechny) pomalu předjíždět. Dravost nejen mladých Norů je až neuvěřitelná, takže nebyla nouze o zlomené hole, ukopnuté bodáčky a dokonce ukopnuté lyže. Do depa jsem přijel, jak jinak, na konci balíku. Vzhledem k obtížnému brždění a velikosti depa jsem nabral drobnou ztrátu, kterou se mi téměř podařilo smazat. Když jsem se, kilometr před cílem, už už dotáhl na vedoucí osmičku, nastoupil Ilja Chernousov a vystoupil J. K. Dahl, se kterým jsem pak dojel až do cíle se ztrátou pětadvaceti vteřin na duo Petter Northug, Ilja Chernousov. Petter tak po vítězství ve sprintu vyhrál také duatlon.

Noc z pátku na sobotu jsme přečkali v Orkdalu, dopoledne jsme se tam byli ještě proběhnout a po obědě jsme vyrazili do Trondheimu. Vzhledem k tomu, že se závod jel v samém cetru, nebyla trať uzavřená pro trénink a tak jsme si ji projeli až těsně před startem. Také rozjíždění v ulicích bylo trochu kostrbaté.. Do závodu jsem vyrážel jako osmnáctý, ve dvou vteřinách od čtrnáctého místa. Na prvním kopci se mi, poměrně těsně, nepodařilo stihnout balík od osmého do patnáctého místa, a navíc jsme ve sjezdu nejeli příliš rychle. Chvíli jsem pak táhl naší skupinku, ale jednak to nebylo dostatečně rychlé na to, abychom dojeli někoho před námi, a druhak jsem se při odstřídání nestihl chytit balíku a jel sám několik metrů za nimi.. :/ Nakonec jsem se chytil ve skupině od dvacátého do sedmadvacátého místa a do cíle dojel pětadvacátý.

Po závodě jsme přespali v Trondheimu a druhý den přejeli znovu do Osla na Holmenkollen, kde jsme strávili pondělí, opustil nás Kuba a dál jeli jen s Ondrou. V úterý jsme se přesunuli k Trollhättanu, kde jsme v ekoparku Halleberg a Hunneberg přespali. Ve středu dopoledne jsme ještě fotili a relaxovali u jezera Vänern, v podvečer jsme si střihli závod v běhu a večer stíhali recepci v kempu, abychom se mohli ubytovat. Závodilo se na osm nebo šestnáct kilometrů, já se rozhodl pro kratší, Ondra pro delší. Trasu jsme neznali, stejně tak jako konkurenci. Obě kategorie startovaly dohromady, takže jsme se hned po startu usadili na čele a udávali tempo. Trochu mě překvapilo, že není nikdo rychlejší, ale běželo se mi překvapivě dobře a rovinatá trať po parkových a městských cestách podél plavebního kanálu se mi líbila. V druhé polovině trati už nám stíhal pouze jeden soupeř, který, stejně jako já, běžel osmičku. Asi půl kilometru před cílem se pokusil nastoupit, ale ještě jsem měl dost sil a závod rozhodl ve svůj prospěch. Ondra chvíli po nás proběhl do druhého kola, s přehledem navyšoval náskok a nakonec vyhrál asi o sedm minut :) Pro zajímavost: běželi jsme tempo kolem 3:30-3:35 min/km.

Čtvrteční a páteční závody byly převážně pro specialisty na kolečkových lyžích. Sprintu na stopadesát metrů jsme se neplánovali zúčastnit a na pětisetmetrový výjezd jsme nejprve neměli vybavení a když jsme ho sehnali, bylo už pozdě na přihlášku. Tak jsme v deštivém počasí trochu dospávali, běhali a projeli si trať sobotního závodu. Jeli jsme tři kola po šestnácti kilometrech, startovalo se na mostě nad vodopády, nebo spíše nad původním korytem řeky, a začínalo se právě pětisetmetrovým výjezdem, na kterém se závodilo o den dříve. Dál už se trať jen mírně vlnila, takže člověk opravdu zřídka přestal soupažit a mohl si na chvíli odpočinout. Vzhledem k poměrně početnému zastoupení čechů v pelotonu jsme měli zastoupení také na občerstvovací stanici, za což pánům patří dík ;) První kolo se ještě nikam nepospíchalo, ale bylo poměrně těžké udržet si výhodnou pozici. Na začátku druhého kola byla prémie o 10000 švédských korun, takže se pole natáhlo a já zezadu začal stíhat čelo. To se mi sice podařilo dojet, ale příště bych si měl udržet výhodnější pozici, protože pak se začalo závodit a já přestal stíhat. Propadl jsem se do druhé skupiny a i tam jsem jen tak tak visel. V druhé polovině posledního okruhu byla ještě jedna prémie za 10000, ale to už jsem na čelo ztrácel téměř dvě minuty :) Do cíle jsem se dostal ve druhém balíku na jednadvacátém místě.

Hned po závodě jsme se s Ondrou vydali na cestu domů, kde jsem se jen přebalil a pokračoval dál do Livigna na reprezentační soustředění.